Jako druhého vinaře jsem navštívil pana Mrenku, který oslaví v březnu 90tiny. Pan Jiří Mrenka je rodilý Strážničan a narodil se 22.3.1929. V roce 1952 když došel z vojny se oženil po čtyřleté známosti se svojí spolužačkou z obchodní školy a založili rodinu. Sedm let bydleli v Holíči u jejích rodičů a pak si postavili dům ve Strážnici.

Po vojně byl zaměstnaný v Armaturce v Hodoníně, odkud po roce odešel a dostal místo v Šohaji ve Strážnici. V Šohaji byl do roku 1957. Pak pracoval sedm let na sekretariátu Strážnických slavností v NÚLK. Jako absolvent dvouleté obchodní školy si v roce 1963 začal dělat nástavbu a v roce 1965 odmaturoval. V témže roce odešel zpátky do Šohaje a tam zůstal až do důchodu. Je jediný žijící zakládající člen kapely Slávka Volavého. Klarinet a zpěv. Hrál ve studentských orchestrech a na vojně u posádkové hudby. S kapelou projel skoro celou Evropu.

 

 

Navštívil jsem ho v jeho domě v Třešňové ulici, kde jsme spolu u kávy strávili příjemnou hodinku, během které jsem mu položil pár otázek.

 

Od kdy jste členem ČZS?
U záhrádkářů su zhruba od roku 1954. V letech 1990 – 2002 jsem dělat funkci jednatele, která mě velmi bavila, protože jsem se seznámil se spoustou kamarádů z našich družebních organizací.

Kdo Vás přivedl k vinaření nebo díky komu jste se k vinaření vlastně dostal?
Já jsem prakticky ve vinohradě vyrostl, protože můj stařeček měl veliký vinohrad tenkrát ještě vedený na hlavu.  Měl 100 greftů, při 16ti hlavách na greftě. ( pozn. kreft neboli greft, je označení pro příčný řádek ve vinohradu ). A chodil tam pěšky. Rodiče měli taky vinohrad a ty mně ho odkázali než jsem šel na vojnu v roce 1950. Během té doby mně ho obdělávali.

Vinohrad jsem měl v Teplých a měl jsem asi 900 hlav. Pro svůj vinohrad jsem spojil dvě parcely, moju po rodičích a strýcovu. Celkově měl pozemek 34 arů. Taky jsem si tam postavil pěknů bůdu aj s krbem.

Původní vinohrad byl vysazovaný v roce 1937 a bylo to tak, že co hlava to jiný druh. Takže když jsme dělali vinobraní, museli jsme volat stařečka, aby nám řekl co je to za odrůda, abychom to mohli dat dohromady. Snažil jsem se dělat odrůdové víno, ale nakonec jsem sklouzl ke směsce. Až po vysazení nového vinohradu jsem začal dělat odrůdové vína.

Jen pro zajímavost uvádím, že témže roce tu vznikala také vinařská besídka jako předchůdce dnešních zahrádkářů.

Jaký způsob vedení jste tedy ve vinici uplatňoval?
Původní vedení na hlavu jsem zrušil, vinohrad jsem vyklučil a pozemek zvelebil a přešel jsem na střední vedení – rýnsko-hessenské. Jeden kmínek, dva tažně.

Jaké jste tam pěstoval odrůdy?
Měl jsem tam Müller Thurgau, Burgundu bílů ( Rulandské bílé ), Sauvignon a Svatovavřinecké. Pak jsem dosazoval asi 200 hlav Rýnského ryzlinku, což je má oblíbená odrůda, taková královská. Však jsem za ňu obdržel i medaile z celoslovenské výstavy. Nebyl jsem neúspěšný, měl jsem pěkně hodnocené vína.

Jak jste vinohrad obdělávali?
Založil jsem takový spolek – chtěl jsem mít mechanizaci, ale sám jsem neměl peníze. Tak jsem vymyslel pořídit si mechanizaci. Spolčili jsme se s kamarádama, bylo nás šest a koupili jsme malotraktor, na to závěsné nářadí a přikoupili garáž. A tak jsme hospodařili bezmála 25 let. Jinak jsem si pořídil postřikovač, motorový, společně se sousedem s panem Tomášem a stříkal jsem mu i jeho vinohrad. On i manželka mi pomáhali, nosili postřik, tak to šlo rychle.

Vzpomenete si ještě, jaké bylo první Vámi vyrobené víno?
Naši ani já jsme neměli sklep, slušně jsem začal vinařit, až když jsem postavil barák.

V čem podle Vás spočívá tajemství výroby dobrého vína?
Já jsem vždycky pokládal za základ čistotu. Čistotu nádob, čistotu při sběru, prostě úzkostlivá čistota. V tom jsem viděl úspěch.

Existuje nějaké pravidlo, kterým se jako vinař řídíte?
Jeden vinař mně vždycky říkával: ,, až po svaté Anně, podívaj sa na ně ,,. Tzn., že do tej svatej Anny napadajů vinohrad ještě nemoci, na jaro někdy jarní mrazy, atd.. A až po svaté Anně je vidět nějaká ukázka jestli hrozny budů a nebo nebudů.

Vzpomenete si jaká se dělala dříve vína?
Dokud se pěstovaly vinohrady vedené na hlavu, tak se tak nehledělo na odrůdovost, takže se dělaly většinou směsky nebo se vyráběl tzv. ryšák. To je víno vyrobené dohromady z bílých a červených hroznů.
Tenkrát můj stařeček prodával hlavně víno ,, pod víchů ,,. Vícha bylo ,, oprávnění ,, za které se zaplatilo na městském úřadě. Po zaplacení měl právo vyvěsit ze střechy tyčku nebo žerď se slaměným křížem nebo věncem a to bylo znamení se že u nás prodává víno.

Jaké jste používali prostředky k ošetření vinic v té době?
Nic zvláštního, byl jsem dost úsporný v tomto. Tehdy byl Sulikol, Kuprikol. A do vína jsem nepoužíval žádné chemie. Jen do červeného na čiření vaječný bílek, aby to dostalo jiskru.

Kterou část roku jste měl ve vinohradě nejraději?
Velice rád jsem vinohrad střihal, protože to je tvořivá práce. To musí člověk umět, musí to bavit a musí to jít od ruky. A taky jsem velice rád vinohrad stříkal. Chodíval jsem buď ráno nebo večer a velmi se mně líbilo jak se ten postřik tříští o révový keř.

Z čeho má vinař největší strach?
Já su toho názoru, že vinař má strach celý rok. V zimě, že bude tuhá zima, že vymrzne vinohrad. V květnu má strach ze ,, zmrzlých ,,. Že vinonhrad zmrzne. Já jsem to zažil, když jsem byl na vojně. To mně poslali naši na ukázku dva tažně úplně zmrzlé na tabák. Potom je odkvět, može byt špatné počasí, sprchne a je po hroznoch. V červnu začíná strach peronospory, oidia. V létě možů byt zas krůpy. V září može byt mokro, hnijů hrozny a nebo je sucho a hrozny zasychajů. A z vinobraní, když je špatné počasí.

Máte komu předat pomyslné žezlo vinaření?
S vinařením jsem skončil v roce 2012 v 84 letech. Neměl jsem to komu předat.

Pijete ještě víno?
Už málo, ale budu si muset zase začít dávat. Teď si dávám každý večer dva malé pohárky vína. Víno je zdravý nápoj. Samozřejmě se to nesmí přehánět.

Je únor, co dělá vinař v tomto měsíci?
V únoru, pokud je dobré počasí je ideální čas na střihání vinohradu.

Jak odpočíváte?
Pokud su unavený tak spím.

Jakou radu byste dal začínajícímu vinaři?
Chuť do práce a chtět to dělat. Snažit sa to umět. Dnes sů možnosti, sů přednášky, odborná literatura, za nás to bylo složitější.

 

 

 

 

 

Za členy ČZS Strážnice Vám přeji do dalších let hlavně pevné zdraví.

Ondřej Kočvara
Ve Strážnici dne 16.1. a 13.2. 2019