Jaroslav Gazda

Srpnový rozhovor patří předsedovi naší zahrádkářské organizace panu Jaroslavu Gazdovi, který tuto funkci vykonává čtvrtým rokem.

Pan Jaroslav Gazda pochází z Polešovic, z dědiny pod Buchlovem, která se svému okolí pyšní krásným panoramatem. Do Strážnice se oženil před 45 lety. 16 let pracoval v Železniční průmyslové stavební výrobě v Uherském Ostrohu – tzv. Prašťárně a od roku 1991 je tajemníkem MěÚ ve Strážnici.

I v čase letních dovolených si na mě udělal hodinku čas, aby mohl vzniknout tento rozhovor s vinařem.

 

Od kdy jste členem ČZS?
Zhruba od roku 1979 – 1980 a souviselo to se zahrádkářskou kolonií ,, Fryzáky ,,. To byla a částečně ještě je zahrádkářská kolonie nad Radějovem. V Polešovicích jsme měli vždy vinohrad i vinný sklep a do Strážnice jsem se přiženil v době, kdy vinohrady zůstaly u členů tchánovi rodiny, kteří pracovali v zemědělském družstvě. Protože jsem se nemohl smířit s tím, že v případě návštěvy přátel budu chodit kupovat víno po sousedech, postupně jsem se zařizoval. Začalo to zahrádkou ve ,, Fryzácích ,,. Tam jsem vysadil 102 hlav vinohradu. Posléze se mi podařilo koupit i klasický vinohrad v Dolních horách.

Kdo Vás přivedl k vinaření a díky komu jste se k vinaření vlastně dostal?
Polešovice jsou vinařská vesnice, a já jsem chodil velice rád pomáhat strýcovi do sklepa. Činnost to byla příjemná , zajímavá a tady se mi to asi dostalo poprvé pod kůži. Tady ve Strážnici jsem po již zmíněném vinohradu v Dolních horách sehnal ještě vinohrad v trati Utěšené, kde se mně líbila jeho osluněná poloha. Celkem obdělávám asi 1500 hlav. Původních vinohradů je tak asi 20%, ostatní jsem vysadil.

Které odrůdy pěstujete?
Příjemnou odměnou za práci ve vinohradě jsou košty s kamarády. Aby nás to ve sklepě bavilo, mám těch odrůd poměrně dost. Je to sice nepraktické, ale o to zábavnější. Z bílých pěstuji Műller Thurgau, Veltlínské červené ranné, Veltlín zelený, Sauvignon, Ryzlink rýnský, Chardonnay, Rulandské šedé, Tramín červený a Hibernal. Z červených pak Frankovku, Modrý Portugal a Zweigeltrebe.

Jaký způsob vedení uplatňujete ve vinici?
Klasika, rýnsko-hessenské, 2 kmínky, 1 tažeň. Snažím se, abych měl co největší plochu zeleně a taky obnovovuji podle možností co nejčastěji kmínky. Jakmile vyroste pěkný tažeň a necvakne jej zajíc nebo srnec vyměním jej za starý kmínek.

Kupujete i hrozny nebo používáte jenom vlastní?
Teď jenom vlastní. Ale v předchozích letech, když jsem neměl ještě dost svého Tramínu, rád jsem si přikoupil z Polešovic. Zdálo se mi, že lepší voní a je aromatičtější. Strážnický má zase lepší tělo, tak když jsem ho dal půl na půl, byl z toho ten správný Tramín.

Jaká je Vaše oblíbená odrůda?
Sauvignon, ten mně odjakživa nejvíc chutná a to ve všech fázích vývoje vína, od burčáku až po hotové víno.

Vzpomenete si ještě, jaké bylo první Vámi vyrobené víno?
Směska z Frýzáků, tam bylo asi 75 hlav bílého a 25 červeného, tak s tím jsem nějak moc kalkulovat nemohl.

V čem podle Vás spočívá tajemství výroby dobrého vína?
Za první nechat to řádně vyzrát. Člověk nemůže brát nevyzrálé polotovary, které mají 16° cukru, protože i ta Műllerka byla podle mne degradována tím, že je vhodnou odrůdou na burčák. To znamená, že většinou to sebrali brzy, aby měli co nejspíše burčák a pokud se to neprodalo jako burčák, udělalo se víno. A když to mělo 15-16°, tak to sice možná někomu vonělo ale po půl roce to byla prázdná kyselá voda bez výraznějšího extraktu. Takže to nechat řádně vyzrát. Je otázkou polemiky jestli, pokud to jde, vzít hrozny ve 23° nebo v 26°. Na toto se názory různí a já si jako vinař -amatér snažím dělat jasno. U vína je vždy dostatek prostoru k diskuzi, polemizování a taky k poučení od zkušenějších.
Já třeba zásadně nenakváším, protože se mně zdá, že když člověk nakváší, možná tam dostane trošku víc aroma, ale v každém případě se tam už třeba může objevit nádech hořčiny, protože vlastně luhuješ nebo maceruješ pecičky. Takže nenakváším, a co možná nejspíš presuji. Pak už je to jenom otázka dobrého hlídání, aby to nechytlo co to chytit nemá a možná ve správný okamžik, podle osobní chuti kvašení zastavit, aby to nebylo ani příliš sladké, ani příliš kyselé, suché nebo alkoholické.

Přidáváte i ušlechtilé kvasinky?
Nekupuju kvasinky do každého demižonu. Koupím většinou nějaké odrůdové případně širokospektrální. Já nejsem přesvědčen, že kvasinky vyloženě dělají víno. Jakmile se víno rozkvasí, tak ho často použiji k rozkvašení jiného. Vloni se mně stalo ve třech odrůdách, že jsem zaváhal při odkalení a než jsem stihl dát kvasinky, už to jelo samo a víno bylo velmi dobré.

Existuje nějaké pravidlo, kterým se jako vinař řídíte?
Snažím se, abych i teď měl ve sklepě pořád všechny odrůdy, pro sebe i pro přátele, aby se dalo mluvit o koštování a bylo co procházet. Udržovat tento stav je sice otrava s věčným stáčením a doléváním, ale přesto to docela rád provádím..

Máte raději tradiční odrůdy a postupy, nebo jste spíše zastáncem moderních metod a nově vyšlechtěných odrůd?
Zlatá střední cesta. To co člověka při nějaké příležitosti např. na koštu osloví rád si pořídím, pokud je na to prostor např. Hibernal.
Myslím si, že každý i malý vinař musí jít alespoň trochu s dobou a využívat osvědčené přípravky, které vinařské potřeby v hojném počtu nabízí. Ohánět se tím, že on to dělá „ postaru“, jen se sírou asi dobrá cesta není. To neznamená, že tam člověk musí dávat nějaké aroma nebo něco podobného, ale alespoň odkalení, kvasinkám a základnímu měření síry a kyseliny by se vinař vyhýbat neměl. Pokud se mošt neodkalí a pouze zasíří, může to víno být skvělé, může to vyjít, ale taky jsou tam některé kmeny patogenních kvasinek a pokud ty převládnou tak už s tím nikdo moc slávy neudělá.

Kdyby jste srovnal vína třeba před 20ti lety nebo když jste začínal, jaká se dělala dříve vína?
Bez debat tomu napomohlo to, že se oteplilo, že vína jsou v každém případě vyzrálejší. Už i za to moje vinaření, za těch zhruba 35 let bylo někdy snem udělat alespoň pozdní sběr. Z loňské úrody jsem doslazoval jenom Hibernal, protože jsem ho musel sebrat o 14 dní spíš, než začalo běžné vinobraní, protože to byly hlavy třetím rokem a v rámci toho sucha mně začali schnout.

Jaké jste používali dříve postřiky?
Z toho tenkrát bolely ruky. Začínal jsem měděnou konvou, která se většinou ucpávala. Potom přišla ,, Pilmetka ,,. Ta byla o třídu lepší, ale bolely z toho ruce taky. Načež se objevil motorový rosič Stihl a to byla Amerika. To je nesrovnatelné, ale nohy bolí stejně a s přibývajícími lety více. Nyní jsem si pořídil postřikovač za malotraktor, což by mělo pomoci.
Éra postřiků se moc nemění. Začátek Kuprikol, Sulikol, ale již před 30 lety se objevily moderní systémové postřiky.

Mění se podle Vás v posledních letech kvalita našich vín?
100 % jde nahoru a to nejenom u drobných vinařů. Zdá se, že jsme možná trochu zaspali v předchozích desetiletích, ale teď se mně zdá, z návštěv různých vinařských podniků, třeba v rámci našich zájezdů, že vinařské firmy mají špičkové technické zařízení na evropské úrovni. To znamená, že když je zařízení špičkové a obsluhují je dobří enologové vystudovaní v oboru, kvalita hroznů roste, musí jít nahoru kvalita jak u drobných vinařů tak u velkovinařů.

Co si myslíte o BIO/EKO vinaření?
Nevím jestli to někteří hlásají nebo i praktikují. Nejsem přítel černého úhoru ani celoročně zatravněných vinohradů. Je potřeba, aby půda obsahovala potřebné bakterie, dešťovky a vlastně celé široké spektrum živých organismů, které by zdravá půda obsahovat měla. To je důvodem proč třeba skončím před květem s hýbáním půdou a potom již jenom seču – mulčuji, aby tam byl co nejmenší odpar a aby měli žížaly co zpracovávat.. Taky se snažím nevynášet z vinohradu nic co tam narostlo. Když střihám nechám to tam, když dělám zelené práce taky, vrátím tam i mláto. Jediné co jde pryč je víno. Je to přirozenější.

Zkoušel jste Vy sám nějaké EKO postřiky?
Sledoval jsem u některých známých a rád jsem se poučil, že jsou ekologické postřiky, třeba Vitisan nebo Natrisan, které mění mimo jiné Ph na povrchu rostliny čímž snižují vnímavost k houbovým chorobám a stimulují jejich přirozenou rezistenci. Jednoznačně patří do každého postřiku vhodné smáčedlo, které zvyšuje jeho přilnavost a účinnost. Je to ale o znalostech a umění to rozumně použít. Proto by se měl podle mne každý vinař snažit pochopit proč a čím stříká a nebýt odkázán pouze na rady prodávajících. Osobně nevěřím , že může být BIO vinohrad, ve kterém se v nepříznivých letech nesáhne pro účinné fungicidy.

Co Vás na práci vinaře nejvíce baví?
To, že je za vámi něco vidět a čím lepší mechanizaci si člověk pořídí, tím je ta práce příjemnější a efektivnější. Těším se na sečení trávy, protože jsem se postupně od kosy dostal k pojízdné docela výkonné sekačce a výsledný efekt se rychle dostaví a lahodí oku. Jinak mě na tom baví téměř vše. Při mojí práci je člověk celý den v kontaktu s jinými osobami a trocha samoty a ticha např. v zimě při střihání působí alespoň na mne blahodárně. A práce ve sklepě jdou také docela zpříjemnit.

Kterou část roku nejraději chodíte do vinice?
Každou. Každá má svůj půvab. Když to začne na jaro pučet a člověk vidí kolem sebe tu energii, která z té budící se přírody tryská mám pocit , že si té energie taky kus odnáším. Třeba když kvetou broskvičky, je to pro mne asi nejhezčí období jara . Tehdy začíná i vinohrad pučet je tam plno kvetoucích květin, poletujících včel a zpěvu navráceného ptactva. Prostě nádherná idylka, kterou musí pouze člověk rušit hlukem strojů i kdyby nechtěl. Potom když vidíte co odkvetlo, že je tam jakási šance na úrodu a pokud se vám to daří udržet zdravé, denně se proměňující, takový pohled nezevšední a neomrzí. Možná jedinému čemu bych se dokázal vyhnout je rozhazování hnojiva, zapravování hnoje a ty další nutné podzimní práce.

Kterého ze svých vinařských úspěchů si nejvíc ceníte?
Nejvíc se mně asi vyvedl košt ve Bzenci s tím mým oblíbeným Sauvignonem. Mám tři klony, každý v jiné poloze a různého stáří. Před 5ti lety jsem dal dva na výstavu do Bzence , jeden vyhrál a druhý se byl vyhodnocen jako třetí.

Z čeho má vinař největší strach?
Z krup, zvěře a ptactva. Z věcí, které nemůže člověk ovlivnit. Jestli pokazím něco špatným postřikem, tak se můžu tlouct do hlavy, ale zde je člověk relativně bezbranný.

Říkal jste si někdy, že s vinařením skončíte?
Já si myslím, že ne. Dokud bude člověk zdráv, asi mne to nenapadne. To je koníček, který už zůstane do smrti.

Máte komu předat pomyslné žezlo vinaření?
Já mám pocit, že k tomu moji případní následovníci ještě nevyzráli. Nejstarší syn, je v Hodonicích, to je pasé, nebude sem dojíždět dělat vinohrad. Další dva synové, mají zatím pocit, že dokud to taťka zvládá, zbytečně se nebudou vnucovat. Pokud někdy změní názor, potěší to, ale vnutit se to nedá. Popravdě řečeno, když jsem začal vinařit tak ani já jsem nebyl vždy takový nadšenec. Hlavně pokud se vše nedaří podle představ. Na vojně mne kamarád nadchl pro nutrie a do měsíce jsem měl chov, který mne bavil a byl v té době pro rodinu přínosem. Postupně se poměry měnily, začal jsem se souběžně věnovat vinohradu, který si mne časem získal naplno.

Na který dobrý nebo špatný ročník vzpomínáte?
Dá se říct, že od roku 2000 jsou ty ročníky dobré. Ale pokud si dobře vzpomínám přátelé na našich kamarádských koštech docela zatracovali ročníky 2001 a 2004. Jinak si myslím, že je k nám v poslední době příroda nakloněna a vína jsou kvalitní.

Jak hodnotíte ročník 2018?
Skvělý. Pro mě po stránce kvantity i kvality. Co si dělám záznamy zhruba 25 let tak na kvantitu to byl druhý nejlepší ročník a na kvalitu suverénně nejlepší co se týče cukernatosti. Samozřejmě jsem se zabezpečil cukrem, ale ten byl potřebný minimálně a zůstal pro letošní rok. Jaký bude ve finále teprve uvidíme.

Dokyseloval jste v loni i vína?
Přiznám se, dokyseloval. V důsledku krásného počasí byly sice vysoké cukry, ale tím pádem se docela ve vinohradě odbouraly kyseliny a např. tramín neměl ani 5 promile a to může být průšvih. Zásadně používám kyselinu vinnou, i když se ráda částečně vysráží a leze do peněz.

Kolik vína denně obvykle vypijete?
Pokud to zprůměruji, nebudu daleko od půl litru.

Víno a vliv na zdraví, co si o tom myslíte?
Já osobně věřím prof. Šamánkovi, který v televizi vyslovil názor a nebyl sám, že vlastně z hlediska kardiologa a to špičkového, nemluvil za internisty, kteří se zabývají ledvinami či játry, je prospěšné, když chlap vypije denně asi ty 4 dcl vína a manželka 2 dcl, případně spolu sedmičku večer u televize a to je tak akorát. A kdo by špičkovému kardiologovi oponoval.

Je srpen, co dělá vinař v tomto měsíci?
Ve sklepě stáčí zbytky vína, přemýšlí co si naflaškuje a chystá si nádoby na úrodu, která pokud nás ještě nepostihnou kroupy, přijde velmi rychle a člověka vždycky zaskočí, že už je to tady. Takže bych nechtěl být letos příliš zaskočen.
Ve vinohradě ještě zelené práce a postřiky. To je momentálně docela fofr. Když to začne v červnu, tak to skončí vlastně až začátkem srpna. Člověk s vyplazeným jazykem běhá, zavléká, sečkuje révu, seče trávu a když už to jakž takž vypadá zjistí, že může začít znovu nebo může pro změnu postříkat. A když už se cítím unaven, musím si připomnět jak bude příjemné až u toho budeme relaxovat ve sklepě.

Jak odpočíváte?
Když neřeknu, že odpočívám aktivně ve vinohradě, protože některé práce nejsou zase až tak moc odpočinkové, rád procházím polnosti v neděli maximálně s nůžkami v kapse a v klidu si plánuji, co bude třeba dělat v nastávajícím týdnu. A pak si rád poležím u televize, kde preferuji Prima zoom, nezávazně sleduji program a podle potřeby si zdřímnu.

Jakou radu byste dal začínajícímu vinaři?
Rozvrhnout dobře síly, nepřehánět to, aby ho to nezačalo po půl roce příliš zatěžovat a nezačala u něj po prvotním nadšení sílit nechuť, která by se změnila časem v odpor. Pak už je jen krůček k tomu, aby vinohrad odběhl. A pokud časem získá k vinohradu ten správný vztah, pak už jej ani odběhnout neumí, neide to, je mu to líto. Možná ten koupený vinohrad zase střelíš dál, ale pokud si ho sám vysadíš, potom už se těžko prodává, to je horší. A nakonec bych každému doporučil, aby se snažil obklopit kamarády s podobným smýšlením, se kterými se může podělit o svoje úspěchy i neúspěchy a zase se posune dál.

 

Za členy ČZS Strážnice Vám přeji do dalších let hlavně pevné zdraví a hodně vinařských úspěchů.

Ondřej Kočvara
Ve Strážnici dne 19.7.2019