Pro třetí rozhovor jsem navštívil našeho bývalého pokladníka pana Františka Svobodu, který tuto činnost vykonával celých 18 let a k tomu ještě se svou manželkou měli na starost moštárnu, kde moštovali pro veřejnost přes 15 let.
Pan Svoboda pracoval jako řidič. Celý život strávil na silnici a dá se říct, že jezdil se vším co má kola a pásy. Dokonce si zajezdil i s Lopraisovou tatrou, s přeplňovaným 12ti válcem, který dosáhne rychlosti až 160 km/hod.. Od roku 2000 si užívá zasloužené penze.
Od kdy jste členem ČZS?
U zahrádkářů su skoro 30 roků myslím. Po odchodu do důchodu jsem vykonával funkci pokladníka, kterou jsem v roce 2018 předal Ondrovi Kočvarovi, protože jsem došel na to, že bez PC a internetu se to nedá dělat.
Co se Vám líbí či nelíbí na naší organizaci?
Kritika je zdravá, ale nesmí se to přehánět. To je první předpoklad. My fungujeme celkem dobře dá se říct, ale máme tam takové věci, že třeba máme vysoký věkový průměr. 64 let, to mluví samo za sebe, protože mladí se nějak nehrnů, ačkoliv jsme jim dávali různé příklady jak fungovat. Třeba při výstavě. Člověk který ide první bodovat není žádný šampión. Nabízeli jsme jim, ať si idů sednůt ke komisi a dívají se bez bodování, jak to probíhá a tak, vyzkůšat si to. Když si vzpomenu na naše začátky, když jsme byli ještě mladí, tak jsme nosívali na degustaci aj vína pokazené, abychom sa poučili z chyb.
Dále chodíme po těch družbách, staří lidi, důchodci. Věřím tomu, že ve Skalici pro ně dělajů daleko víc jak my. Třeba za ně organizace platí známky. U nás důchodce, který už nemože, prostě jak kdyby neexistoval. Měli by ti důchodci, starší např. 80ti let dostávat ještě za svého života nějaký diplom nebo ocenění, poděkování. Staří lidi majů praxi a zkušenosti.
Kdo Vás přivedl k vinaření nebo díky komu jste se k vinaření vlastně dostal?
My jsme vinohrad měli odjakživa. Starý vinohrad, který byl ještě vedený na hlavu jsem vyklučil, pozemek se upravil a v roce 1972 jsem vysadil vinohrad nový. Mám zhruba 1000 hlav a vinohrad je v Dolním Štamfátě. U vinohradů je velký rozdíl v půdě. Já sám tam mám tři druhy půdy – černozem, žluticu a jíl. To se potom promítne taky na chuti vína.
Které odrůdy pěstujete?
Mám tam Frankovku, Veltlín červený raný, Veltlín zelený, Müller Thurgau a moji oblíbenou odrůdu Sauvignon, se kterou v posledních letech bojuju. V prvních letech bylo víno výborné s typickou vůní kopřiv a travnatých tónů. V posledních letech je víno pořád dobré, ale ten typický charakter už je pryč.
Jaký způsob vedení uplatňujete?
Ve vinohradě uplatňuju střední vedení – Rýnsko-hessenské. Jeden kmínek, jeden tažeň. Jak je keř přehuštěný, tak to není ono a špatně se to i stříká.
V čem podle Vás spočívá tajemství výroby dobrého vína?
Osobně si myslím, že to zrnko toho hroznu obsahuje všechno co je potřeba. Nerad dávám kvasinky. Mně se ještě nestalo, že by mně to špatně vřelo. Dám to do tepla a funguje to. Do vína by se taky neměly přidávat žádné bentonity, čiřidla, atd.. To víno se musí udělat absolutně samo. Člověk musí pomoct té výrobě jen přirozeným způsobem, tzn. výběrem, zpracováním, teplotů, zkrátka takovýma běžnýma věcma. Ale samozřejmě je rozdíl to dělat v malém a ve velikém. Taky radši sířím míň a víckrát.
Existuje nějaké pravidlo, kterým se jako vinař řídíte?
Nehonit se za velkýma výrobcema vína. My malí vinaři máme víno jiné. Dělat to poctivě v malém. Jinak ty pravidla neidů nějak paušalizovat, každý rok je jiný, počasí, choroby, teplota, atd.. Říkám si, že už mňa nemože nic překvapit a vloni mňa překvapila právě ta teplota.
Kdyby jste srovnal vína před 30ti, 40ti lety a teď, jaká se dělala dříve vína?
Dělalo se hodně na kvantitu, ne na kvalitu. Tam se nastřihali dlouhé tažně a bylo to. Nebo když byl vinohrad vedený ještě na hlavu, tak se taky nastřihalo moc tažňů, povázalo se to a nedej Pán Bůh, aby z tama někdo ustřihl tažeň nebo upadl hrozen na zem. To bylo zle. Všechno se to muselo sebrat. Taky to mělo vliv na cukernatost. Když zavřu obě dvě oči, tak to mělo 14°, víc to nedosáhlo. Ale množství měl. Dnes se ta kvalita vín samozřejmě zlepšuje, to by neobstálo takové víno.
Jaké jste používali dřív postřiky?
Modrů skalicu a vápno. Dokonce někteří stříkali slaměným věchtem, kropili to jak metlů. Tenkrát to bylo na choroby lepší. Nebylo jich snad tolik. Nebo se fůkalo práškovů sírů. Nesmí sa to ale přehnat.
Dělával jste i Martinské víno?
Ne ne. Možná někdo, ale bylo toho velice málo.
Mění se podle Vás nějak zásadně v posledních letech kvalita našich vín?
Kvalita vín se mění, protože je velký nárůst nových odrůd. To dělá třeba problém při degustaci, protože málo kdo ví jak která odrůda má chutnat.
Co si myslíte o EKO/BIO vinaření?
Moderna. Podle mě to neide udělat. Bio víno neexistuje.
Co Vás na práci vinaře nejvíce baví?
Tak člověk si ve vinohradě odpočine. Psychicky, někdy aj fyzicky. A tak, příroda a všechno dohromady. Člověk se musí podívat aj jak roste tráva a jak to vypadá okolo něho.
Kterého ze svých vinařských úspěchů si nejvíc ceníte?
Já su rád, když mám víno dobře ohodnocené. Získal jsem třeba diplom za vítěze odrůdy v Petrově. Když člověk něčeho dosáhne, tak to potěší. Za celý život mám diplomů dost.
Kterou část roku nejraději chodíte do vinohradu a proč?
Do vinohradu chodím celoročně. Já su tam rád celý rok. Su zvyklý na slůnko, teplo mně nevadí.
Z čeho má vinař největší strach?
Že to víno neprodá ( směje se ). Jinak ze zlodějů, že ukradnů úrodu.
Říkal jste si někdy, že s vinařením skončíte?
To jsem si zatím neříkal, ale jednů to dojde, že tam prostě nebudu moct chodit.
Máte komu předat pomyslné žezlo vinaření?
Mám, synovi. Ale já tam budu chodit, dokud budu moct.
Jak hodnotíte ročník 2018?
Byl nadprůměrný, dobrý, pěkný. Až na ty srážky, ty by mohly byt lepší. Ani stříkat se tak nemuselo. Kvalita vín byla dobrá.
Je březen, co dělá vinař v tomto měsíci?
V březnu už by měl být vinař ve vinohradě. Určitě střihat. Ve vinohradě je práce celý rok. Rovnat slůpky, šponovat dráty a já nevím co všecko. V březnu už by to mělo jed naplno.
Jak odpočíváte?
Já sa nejradši vytratím do teho vinohradu, tam si odpočinu. Doma mám prácu na baráku, v zahrádce, ve skleníku. Ve vinohradu mám volno, klid, když chcu dělám, když nechcu nedělám. Musím tam být ale sám. Jak je tam se mnů moja, tak mňa furt hóní ( směje se ): ,, ještě to bysme měli a ještě toto, nemožem jít ještě dom, ještě je skoro a tak ,,.
Jakou radu byste dal začínajícímu vinaři?
Aby si to dobře rozmyslel a když se do toho pustí, tak aby to vydržel. Protože já si myslím, že věčně to tak nebude a možná se to obrátí trochu k lepšímu.
Za členy ČZS Strážnice Vám přeji do dalších let hlavně pevné zdraví a hodně vinařských úspěchů.
Ondřej Kočvara
Ve Strážnici dne 27.2.2019