Pro tento rozhovor, v pořadí již čtvrtý jsem navštívil našeho přítele pana Jana Nováka, který bydlí kousek od moštárny, ve které má na starosti celý inventář. Tuto funkci ,, správce ,, převzal v roce 2013, když šel do důchodu po panu Baňařovi, který to dělal před ním. Pan Novák je vyučený klempíř. Celý život strávil na střechách, v zimě i v létě.
Na mou otázku: ,, kam půjdeme udělat rozhovor? ,, řekl: ,, ideálně pod zem ,,. To znamená do sklepa. Tam jsme spolu strávili příjemnou hodinku a půl nad pohárkem jeho výborného vína.
Od kdy jste členem ČZS?
Do ČZS jsem vstoupil po vojně, tzn. v roce 1973. Členem su zhruba 46 roků.
Kdo Vás přivedl k vinaření a díky komu jste se k vinaření vlastně dostal?
Ve vinohradě su odmalička. Vinaření jsem převzal po otci, který měl dva vinohrady. Cca 1800 hlav. Když zemřel, tak jsme se s bráchů rozdělili. Já jeden on druhý. Já jsem vzal ten starší bez budky, kterů jsem si tam pak postavil. Původní vinohrad jsme měli vysazený na hlavy, ale tzv. na oračku, protože jsme měli koňa. Nebylo to na grefty. Vinohrad mám v Horním Štamfátě, cca 250 hlav. Na prácu a na pití to stačí a kšefty nechcu žádné.
Které odrůdy pěstujete?
Mám tam Veltlín zelený, Rulandské bílé, Chardonnay, Irsai, Frašták a Frankovku.
Jaký způsob vedení uplatňujete ve vinici?
Dva kmínky, dva tažně. Je to sice hustší, ale snažím sa zohýbat tažeň co nejkratší.
Jaká je Vaše oblíbená odrůda?
No ten veltlín a frašták. A z teho fraštáku jsem si letos nastřihal kolky, když jsem střihal, roxorem jsem udělal dírů a pichl jsem to do zemi. Buď to půjde nebo to nepůjde.
Vzpomenete si ještě, jaké bylo první Vámi vyrobené víno?
Tož to bylo nějak po té vojně, v tom 73. Ve starém vinohradu byl ještě vlašák na hlavy, ten byl dobrý. A to jsem měl tenkrát jedinů v životě výhru nebo jednu z velice mála, to bývala Kateřinská ještě na náměstí, jak byl club, vedle muzea. V tombole bylo 20 slůpků do vinohradu a ty jsem vyhrál. Ještě jsem jim dal toho vlašáku, tak mně aj nějaký ten slůpek přihodili. Zrovna se mi to hodilo, protože jsem sadil nový vinohrad.
V čem podle Vás spočívá tajemství výroby dobrého vína?
Ve štěstí ( směje se ). Nejlepší je, když sa to udělá samo a nemusíš tam nic dávat. Já nepoužívám žádné kvasinky nebo tak. Maximálně trochu bentonitu. Po vypresování to nechám trochu sednůt do druhého dne, stahne sa to a ze zbytku udělám pak směsku.
Máte raději tradiční odrůdy a postupy, nebo jste spíše zastáncem moderních metod a nově vyšlechtěných odrůd?
Všechno tradiční. Tyto nové odrůdy, když sů třeba na výstavě tak člověk ani neví jak to má chutnat.
Kdyby jste srovnal vína před 30ti, 40ti lety a teď, jaká se dělala dříve vína?
Říká sa: ,, strýčku, jaké byly za Vás vína? Chlapci dobré, ale vy byste sa jich nenapili. ,, ( směje se ) To je taková řeč. Dřív bývaly tvrdší vína. I cukernatost bývala nižší. Pěstovalo se hlavně na množství víceméně.
Jaké jste používali prostředky k ošetření vinic?
Skalicu, vápno, kuprikol a sulikol.
Co si myslíte o BIO vinaření?
Bio sa stříká v noci a normální ve dne. Nevím, já temu Biu nějak nevěřím.
Co Vás na práci vinaře baví nejvíce?
Kromě stříkání aj střihání. Ani mně nevadí to pokopat, aj tá zelená práca. Je to k temu. Kór když jsem slézl ze střechy a vlézl do toho zeleného. To bylo spíš na uklidnění.
Kterou část roku nejraději chodíte do vinohradu?
Tož všecko má svoje, celý rok. V zimě si zatopíš, něco postřiháš. Tam je dobře pořád. Musí si člověk umět vychutnat akorát to období co tam je.
Kterého ze svých vinařských úspěchů si nejvíc ceníte?
Když to šmakuje druhým. ( směje se ). Když sů hvězdičky, tak sů hvězdičky, 85-86 bodů. 90tky neberu, to nechávám druhým.
Z čeho má vinař největší strach?
Krůpy, oidium, špačci a z mrazů, ale my jsme tam navrchu, tak tam to tak nezmrzá.
Říkal jste si někdy, že s vinařením skončíte?
Když jsem začínal. To bylo před vojnů, otec byl nemocný a tak jako školáci jsme prázdniny neměli. Když jsem došel dom, tak byla na stole cedulka – dojeď do vinohradu. Nakonec jsem si ho ale nasadil.
Máte komu předat pomyslné žezlo vinaření?
Synovi. Sklep si dělá, akorát teho času nemá. Take je klempíř. Ale já to budu dělat dokud budu moct.
Jak hodnotíte ročník 2018?
Byl velice pěkný, podařený. Bylo toho dost. Uvidíme jaký bude letošní.
Kolik vína denně obvykle vypijete?
Málo, měl bych vypit víc, aby sa to míňalo. Když má člověk chuť, tak většinů jede autem. Zas když načne flašku, tož sa mosí dopit, aby sa nezkazila. Ačkoliv mám toho dost, že bych to mohl pit, tak se musím ze zdravotních důvodů hamovat.
Je duben, co dělá vinař v tomto měsíci?
Pije co zbylo. ( směje se ). Já jsem sa snažil kvůli práci udělat všechno co nejdřív, protože s začátkem jara, začala práce na střeše. V dubnu už by měl byt vinohrad pokopaný, poterovaný a aj postříkaný, když to raší. Letos už jsem stříkal Kumulusem.
Jak odpočíváte?
Na odpočívání není čas. Důchodce nemá čas nikdy. Mám taký sen, že bych sa projel na kole, ale většinů bolijů nohy, tož sa radši natahnu a zdřímnu si.
Jakou radu byste dal začínajícímu vinaři?
Aby vydržal. Když sa nepodaří jeden rok, ať si z teho nic nedělá, bude další. A aby měl kolem sebe dobrých kamarádů, aby nezostal při tem pohárku sám.
Za členy ČZS Strážnice Vám přeji do dalších let hlavně pevné zdraví a hodně vinařských úspěchů.
Ondřej Kočvara
Ve Strážnici dne 16.4.2019
Foto: Jan Novák